vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


Září 2012

Paul Hoffman - Čtyři poslední věci

28. září 2012 v 21:46 | Meadow |  přečtené

Čtyři poslední věci

Paul Hoffman

Z anglického originálu The Last Four Things přeložil Pavel Medek. Jde o pokračování knihy Levá ruka boží.

Antonace:

Smrt, soud, nebe a peklo, to jsou čtyři poslední věci člověka. Tři jmenované vám obstará Thomas Cale. A nebe? Na to ve světě Cala není místo.

Thomase Cala, alias Levou ruku boží, jsme na konci posledního dílu opouštěli, kterak se zrazen svou milou vracel zpět do svého osobního pekla, svatyně vykupitelů, po boku nenáviděného vykupitele Bosca, který s ním má vlastní plány. Ať už čekal cokoli (mučení a smrt) jeho očekávání se nesplnilo. Bosco s ním jedná mnohem lépe než kdy v minulosti a Cale dokonce získává určitou moc. Má svůj pokoj, klíče, lepší jídlo. Do starého života mezi ostatními akolity se vůbec nevrátil.Jeho srdce však spaluje zášť.K "tomu bastardovi" Boskovi ale teď mnohem žhavější k Arbell Labutí šíji.

Po zradě a nuceném návratu do svatyně vykupitelů se Thomas Cale od lorda vojevůdce dozví, že lidstvo musí být zničeno: je to jediná možnost, jak napravit největší Boží omyl. Cale se svou rolí levé ruky Boží, anděla smrti, Božího hněvu, zdánlivě smiřuje. Má na dosah absolutní moc - hrůzyplný náboženský zápal a vojenská síla vykupitelů jsou pro něj zbraní, již ovládá stejně mistrovsky, jako kdysi zacházel s nožem. Apokalypsa je patrně v jeho rukou, sami vykupitelé to tak zamýšlejí - Calova duše je však mnohem nepochopitelnější a nevyzpytatelnější, než lze tušit.

Jemu se sice příčí spolupracovat s vykupiteli ale jelikož nemá na výběr, příjme jejich vojsko jako svou smrtonostnou zbraň proti nevěřící.Každý se zařídí po svém jak nejlépe umí. Caleův ne zrovna přítel Kleist se ho nerozhodne hledat a jde svou vlastní cestou až se dostane k loupeživým Kleptům. Zbytky Materazziů se schovávají ve Španělském Leedsu.

Můj názor:
Ačkoli takto kniha není tak dobrá jako první díl a najdeme na ni ne jednu zápornou recenzi mě se líbila. Ale najde se zde několik věcí, které se mi nelíbili nebo mě opravdu zaskočily.

Tak například samotný Thomas Cale.Velice mě zklamalo, když jsem se dozvěděla že jeho rodina není nic záhadného či nějak jinak překvapujícího. I když vlastně překvapující to bylo. Čekala jsem že Cale bude synem někoho mocného, známého nebo významného.Zjištění jeho skutečného původu mě trochu zklamalo.

Pak mi chyběl ten tvrdý a drsný kluk, kterému na ničem nezáleží, z prvního dílu.Tady ten Cale tak trochu (ale vážně jen trochu) zpohodlněl.

A pak třeba Kleist. Vážně si tohohle kluka (asi kolem patnácti), světa neznalého, žen neznalého (tedy v jistém směru), a vůbec normálního života neznalého, nedokážu představit jako otce.To je snad trochu moc.

V tomhle díle je to trochu složitější. Zaplétá se to tady hluboko do vykupitelské politicky. Ale rozhodně to není nudné. Kniha je doslova plná překvapivých zvratů. Kdykoli by to čtenáře mohlo začít nudit něco se stane. Můžu třeba prozradit překvapení ohledně papežova pohlaví.

Kniha je opět dost krutá ale není to nic nechutného ani hrozného. Kniha je opravdu výborně napsaná. Mockrát jsem se u ní musela usmát. Zvláště při rozhovorech. Také je potřeba sledovat co se děje aby jste se neztratili v politickém boji lorda vojevůdce Bosky. Ovšem stojí to za přečtení.

Svět, který Hoffman je trochu podobný tomu našemu. Sem tam se tam najdou místa nebo jména, která ho spojují s tím našim. Je to jakoby z historie. Je tam dokonce zmínka o České Republice nebo lépe řečeno o Beskydech, které jsou na vykupitelském území. Celý tento svět se ovšem žene do záhuby, o kterou usilují někteří vykupitelé. Jsou to ti, kteří jsou přesvědčeni že je to tak nejlepší.

Knihu si určitě přečtěte ale až po prvním díle.
Ps: Některé úryvky z antonace jsou posbírané s googlu.

Hořím má panenko

26. září 2012 v 20:44 | Meadow |  Moje tvorba
Drabble - snad je to skutečně sto slov.

" Miluji tě," šeptal ji mezi polibky. Seděli před hořícím krbem a líbali se. Hladil ji po zádech a užíval si tu chvíli. V krbu tiše praskalo, bylo příjemně teplo…
V tom se ale od něj pokusila odtáhnout. Chytil ji pevněji a líbal dále.
" Strašně tě miluji," řekl ji znovu.Stále se od něj pokoušela odtrhnout.
" Hoříš …" zamumlala nesrozumitelně, protože jí drtil rty těmi svými.
" Ano, hořím, má panenko, hořím láskou k tobě."
V tom se jí konečně podařilo odtrhnout.
" Ne ty fakt hoříš."
Otočil se a viděl jak mu začíná hořet mikina. Začal se válet po podlaze. Romantiký večer skončil.

Lhostejnost velice pravděpodobně není ctnost

24. září 2012 v 16:01 | Meadow
Co je horší než lhostejnost? Lhostejnost zabíjí. Hubí celé národy. A její největší zbraní je, že si jí z lhostejnosti ke všemu, nikdo nevšimne. Jak napsal jeden moudrý básník.

Svět je tím, čím ho lidé udělají
bez jejich zájmu zanikne
když nevšimnou si co pod nosem mají
zůstane pod vrstvou prachu než někdo něco podnikne.

Lhostejnost je zvláštní emoce-neemoce. Je to nejhorší, co může být užitečné. Jak vietnamské přísloví říká "Člověk je moudrý a předvídavý jen v záležitostech, které jsou mu lhostejné." Jak jiné přísloví praví, léčit může jen ten co je zdravý. Zapamatovala jsem si spousty přísloví a ve většině z nich je lhostejnost považována za nejhnusnější vlastnost.

Láska je božská, nenávist lidská, jen lhostejnost zvířecká. - Lawrence Ferlinghetti
Nenávist může být i spravedlivá, lhostejnost nikdy. - Thomas Robert Dewar (to se mi líbí)

Ovšem jsou tu i jiné, které si pamatuji, pro jejich obsah či význam. A jsou tu také takové se kterými nesouhlasím.

Lásku a nenávist ženy muž unese. Neunese její lhostejnost. - Jiří Císler
Sláva je jako žena - bude ti věrná, když s ní budeš zacházet s velkou dávkou lhostejnosti. - William Faulkner
.. ach ti muži

Blb je nezničitelný. Čte se zepředu i zezadu stejně. Proto je mu jedno, i když se svět staví na hlavu. - Čím více blbů tím je svět lhostejnější. O čem tedy vypovídá lhostejnost světa? O počtu blbů v něm.
... to bylo k zamyšlení, té myslící části lidstva
A teď básnička. Nějak mě to začalo bavit.

Po kolena ve špíně
po pas v odpadu
vyhrabat se lze jedině
až po jednom nápadu.
Ovšem z holé nevšímavosti
z pouhé iluze blaženosti
máme v mozku temno
až na jednu větu, na větu "je mi to jedno ".
Až vyhrabe se z toho bordelu
až uvědomí si v čem žil
sáhne bez rozmyšlení po revolveru
aniž by se rozloučil.


Just a wicked memory

17. září 2012 v 15:25 | Meadow |  téma týdne

Chvíli jsm věřila na víli

Do hlubokého spánku jsem upadla
neležím na polštáři
stojím před dveřmi na kterých jsou masivní klepadla
a za nimi schovávají se lháři.

Říkají si vypravěči
o jejich mysli to ledacos svědčí
cítím jak je můj obličej bílý
když ukáží mi opravdové víly.

Poletují mi kolem hlavy
připomínají hrdličky a taky pávy
hlavičky malé mají jako hrášek
a z křídel jim padá jemný prášek.

Navždy bych se nechala oklamávat vypravěči
když v tom otevřela jsem oči
chvíli jsem sice věřila
bez víry bych sotva přežila
pravdivá ale bude má domněnka
nevěřím na víly je to jen šílená vzpomínka.
zdroj obrázku Google

Neznalost zraňuje

13. září 2012 v 18:19 | Meadow |  téma týdne
Krví zabarvené slzy ji špinili bílé šaty
jak krásný byl jak oblečený tak nahatý
sice němý sice tichý
však pocit lásky byl více než lichý.

Okouzlit uměl ji vždy a nemusel nic říci
myslela si, když líbala ho při pouhé svíci
že nemusela ani ústa otevříti
a on si o ní mohl jako, ona o něm, to nejlepší mysliti.

Když však z polibků vyprchal žár
její kouzlo se pro něj ztratilo
ona snažila se otevřít ústa a znovu ho okouzlit však tudy přišel zmar
on už nebyl tak krásný a jí to srdce zlomilo.

Neznala jeho duši skrze slova a činy
když ve tmě jí líbal nebyl pro ni ničím vinný
ani její povaha ho nijak nehřála skoro jakoby on ji a ona ho vůbec neznala
a krev ze zlomeného srdce se jí do slz teď drala.

Levá ruka boží

9. září 2012 v 16:44 | Meadow |  přečtené

Levá ruka boží

Paul Hoffman

Tuto knihu jsem přečetla už dříve ale byla by škoda ji sem nepřidat.Překladatelem je známý Pavel Medek (Harry Potter).

Antonace:

"Poslouchejte. Svatyně vykupitelů na Střelecké stráni je zatraceně lživý název, protože tam nikdo vykoupení nedojde a o svatyni už vůbec nelze mluvit."
Svatyně vykupitelů je bezútěšné místo - místo, kde není vítána naděje ani radost. Většina jejích (téměř výlučně mužských) obyvatel tam byla přivedena v raném dětství proti vlastní vůli, kterou snad kdysi měli. Teď trpně přežívají pod hrůzným režimem lordů vykupitelů, jejichž krutost a surovost má jediný cíl - službu ve jménu Oběšeného vykupitele.

Chlapec, dívá se ven temným oknem a pozoruje nejnovější skupinku nešťastníků, kteří do tohoto pekla přibyli. Je mu čtrnáct nebo snad patnáct let - jistě to neví ani on sám, ani nikdo jiný. Své skutečné jméno už dávno zapomněl, teď mu však říkají Cale. Ze svého předchozího života si na nic nevzpomíná a o tom budoucím nic neví...

Když přistihne jednoho z vykupitelů při hrůzném a nechutném činu, když vykupitele zabije, téměř jistě bude odsouzen k smrti.Proto prchá a spolu s dalšími se mu povede to co málo kterému před ním.Utéci.

Seznamte se s andělem smrti.Levá ruka boží přináší příběh o životě a hledání víry ve světě, jejž postihla blíže nespecifikovaná katastrofa.

Kam mě to dovedlo?

8. září 2012 v 21:19 | Meadow
Make-up a rtěnku,
už odhodila jsem plenku,

Rozpad pohádkové říše

3. září 2012 v 13:54 | Meadow |  téma týdne
Jako malé děti jsme milovali pohádky.Věřili jsme na Ježíška.Ve snech nám kolem hlav vířily spousty víl a různých pohádkových bytostí.Honily nás ježibaby.
Tyto pohádkové bytosti jsou ale závislé na naši fantazii.V průběhu let je ale vytlačují kabelky, nové boty, kluci... Bohužel se často ani nebrání.
My jsme ale přece už dospělé.Nebudeme myslet na takové blbosti.A nebo tajně.Ať o tom ti co myslí jen na řasenky, rtěnky a podobné věci vůbec nevědí!

Malá víla
v hloučku panenek
sama byla
neexistuje navenek.

Její svět spadl se záhuby
drží se sic nehty zuby
pohádky spadly do nicoty
nahradily je nové boty.

Víla ráda dál by žila
nestačí ji na to síla
a s poslední panenkou
do nicoty spolu jdou.