vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


Říjen 2012

Neskutečný a skutečný Halloween!

31. října 2012 v 16:37 | Meadow |  básnická
Ozvalo se zahoukání
v okně vidím bílou paní
netopýr ve sklepě dole
a upír na trámech ve stodole
v kuchyni pár duchů
a spousta nechutného puchu
z kloktavého lektvaru
ježibaba připravující odvar z nesváru.

Venku děti nic netušící
mají kostýmy neslušící
žáby, zombie, čarodějnice
toto je Halloween jak nikdy více
když došly k našemu domů
ozval se zvuk buracejícho hromu
a děti se polekali
sladkosti na zem vysypali.

Když ježibabu uviděli
strachy vůbec nepištěli
je přece Halloween
mysleli že je to šprým
nelekli se upíra
kdo dětem odvahu upírá
ten by se jejich smíchu podivil
když uviděli pár lesních víl.

Šťastný Halloween!

Bez dlouhých proslovů rozloučení.

29. října 2012 v 15:57 | Meadow |  téma týdne
Odcházím a sotva jsem přišla
nemohu uvěřit že tak lehko jsem z toho vyšla
žádné rány či pohlavky
nevěru neodvděčil pohlavky
chtěla jsem se omlouvat jak nejlépe jsem dovedla
za všechno co jsem mu provedla
mé prohřešky odměnil jen jedním slovem
s chladnou tváří řek mi "sbohem ".

Vražda na Craven road

28. října 2012 v 10:50 | Meadow |  Moje tvorba
"Copak nemáte srdce?" zoufale zakvílela nebohá oběť.
"Nemám" vykřikl útočník a nedbal na prosebné vzlyky. Zkrvavený nůž zasvištěla vzduchem a projel lidskou tkání jakoby to bylo jen máslo. Vzlyky ustaly. Na kamenné podlaze zadního dvorku se rozlévala krev. Z černočerného nebe začaly na stále ještě teplé tělo mrtvé dívky padat vločky. A vrah bez srdce byl pryč.

*

To ráno se všichni probudili do bíla. na silnicích i chodnících byla vrstva sněhu, panensky bílého, nepošlapaného žádnými časnými pejskaři. celé to působilo velice uklidňujícím dojmem.
Však na zadním dvorku domu číslo sedmnáct měl sníh rudou barvu a na klid tam nebylo ani pomyšlení. jakmile služebná vyběhla pro trochu uhlí ozval se pištivý křik. To právě tahle služebná zakopla o zmrzlé tělo a přistála v krvavé louži. S kuchařkou, která už dávno připravovala snídani pro milostpaní a s komorníkem to málem seklo jen co uviděli tuhle strašnou podívanou. Nemohli se ani pohnou jakoby zmrzli. Když se konečně ten vysoký a postarší pán v obleku komorníka vzpamatoval a uklidnil naříkající služebnou ozvali se na schodech kroky. To už i paní domu porušila svůj dobrý zvyk a vstala před osmou aby se podívala na zdroj tohoto nepřiměřeného a velice otravného hluku. A jen co sešla do kuchyně a dostala se ke dveřím vedoucím na dvůr, vrazil do ni rozklepaný komorník.
"Co se to tady děje?" všechny tři brady se jí při těch slovech vztekem třásli a jejím zlostným pohledem jakoby propalovala do nebohého komorníka díru.
"M-m-mrtvola. T-tam vzadu. Policie, rychle." Blábolil ten vystrašený chudák. Opravdu si zachoval alespoň tu trochu duchapřítomnosti a rozběhl se k telefonu. V tom ho ale buclatá ruka popadla a strhla ho zpět.
"Vražda? V mém domě?" přestože vztek ji už pomalu vymizel z hlasu stále se jí třásl.
Chvíli stála jako socha a veškeré služebnictvo bez dechu čekalo. Málo kdy viděli svou paní takhle zaraženou. Většinou hulákala a pak o tom přemýšlela (pokud přemýšlela) někde v ústraní u dobrého zákusku.
"Žádní policajti. Taková ostuda! Ne, ne. Bude lepší když napřed zavoláme milostpánovi."
To už vůbec nedávalo smysl. Paní Thomsonová se nikdy neradila s manželem. Pan Thomson byl drobný mužík, zdržující se často mimo dům. Byl to rozený workoholik. O domě a všem co se ho jen vzdáleně týkalo rozhodovala jeho paní. Vlastně rozhodovala i o všem ostatním. Byla velice panovačná a kdykoli s ní někdo nesouhlasil tvářila se jakoby ho chtěla rozsednout. Což by při jejích rozměrech nebyl problém.
"Ano, zavolejte panu Thomsonovi do kanceláře. Uvidíme co řekne. Ale do té doby vám výslovně zakazuji volat policii!"
Na to zazvonění telefonu všichni čekali. Milostpaní už seděla v salónku, zabalená do svého sametového županu a stále ještě v noční košili. Čekala na snídani, kterou ji připravovala rozhozená kuchařka s příkazem se vzpamatovat. Nedbala však na pach spálených vejcí, který se linul z kuchyně neboť nešťastná kuchařka je už dvakrát připálila. Komorník seděl v rohu kuchyně a mokrým kapesníkem si stále otíral čelo a služebnou v mrákotách položili do postele.
Konečně se ozvalo zvonění telefonu.
Zazvonil ještě dvakrát než ho komorník zvedl. Byl to pan Thomson. Napoprvé se mu nedovolali ale jeho sekretářka slíbila že mu vyřídí aby zavolal. Teď mu líčil komorník celou situaci. K neuspokojení milostpaní jim pan Thomson vzkázal (hned jak se ujistil že to není vtip( aby neprodleně policii zavolali a že on sám bude doma co nejdříve to půjde. Od minulých vánoc to je poprvé co přijde domů dříve.
Komorník tedy sáhl po telefonu. Zhluboka se nadechl a vytočil číslo.

...pokračování příště.

Jednou prostitutkou...

27. října 2012 v 19:42 | Meadow |  básnická
Pláče kvůli bolesti,
lituje svých neřestí,
potkalo ji neštěstí,
nic dobrého to nevěstí.

Nečestně se prodala,
odměněna byla z mála,
celou noc plakala,
ještě žít se náhle bála.

Ani se nezahřála
a už zase na mraze stála,
tvář jí červení plála,
a stále plakala.

Cítila jen stud
zmizel z ni sebezáchovy pud
o zmrzlou zem se roztříštil její trup
osud ji na život necitelně dup.

Co bych si chtěla přečíst

24. října 2012 v 20:20 | Meadow |  chci přečíst
Vždycky si vzpomenu na nějakou knihu, kterou bych ráda přečetla. Ale když stojím v knihovně a přemýšlím jakou knižku si pujčím, nic mě nenapadne.

Co nepřišlo?

23. října 2012 v 14:15 | Meadow |  téma týdne
Tma je hlubší ale tak prázdná nikdy nebyla
ten strach a jeho tíha se ji na hlavu vylila
strach do ni vrazil
ať počítá jak počítá někdo nedorazil.

Už je to čtyřicet dní
nikdy nepřišla pozdě to bezpochyby
a nikdo za těch čtyřicet dní nebyl ani s ní
a přesto teď chybí!

Počítá a počítá
počty k tomu ale nesedí
obíhá doktory, knihy pročítá
je v ní něco špatné, něco je špatně s ní.

Co jí chybí?

Šálek horké kávy

19. října 2012 v 15:31 | Meadow |  básnická
Když vstávám do chladného rána
když probouzím se úplně sama
když pára stoupá mi od pusy
když mám pocit, že rozpadnu se na kusy.

Tehdy pomůže mi šálek horké kávy
zachrání mě jako další rozespalé davy
u ranních novin, čerstvých rohlíků
cítím že přežiji práci, hromadnou dopravu a dokonce i řadu hlučně pracujících dělníků.


Okolo mne tma

16. října 2012 v 16:31 | Meadow |  téma týdne
Kamarád má syna
tak jsme to šli oslavovat
ožral jsem se tam jak sviňa
nechci si nic pamatovat.

Nejdřív přípitek
pak rum do jedné nohy a do druhé slivovičku
po pěti panácích zaznamenal jsem sil úbytek
a upadl přes stoličku.

Viděl jsem tu sexy číšnici
tvářit se nerudně když jsem ji plácl po zadnici
však podle těch chlupatých tlap
tipl bych si že to byl chlap.

Pak domů jsem vyrazil
ve dveřích se přerazil
zpívajíc koledy šel jsem po ulici domů
a čelem vrazil do několika stromů.

Potichu jako myška jsem vyšplhal po schodech
ani jsem si neoddech
a vyběhla správcová že prý mám být potichu
a smetákem mě vzala po břichu.

Dokulhal jsem se do ložnice
co si přáti ještě více
jen možná aby za mnou nepřišla žena naštvaně
že nemám spát ve vaně.


Komiksy

14. října 2012 v 21:23 | Meadow |  other
Komiksy
Četby pro malé děti? Ani omylem. Skoro každý se zasměje nad Garfieldem a nebo si přečte Asterixe. Mám tady několik komiksů, které nejsou pro malé děti nebo jsou i pro nás starší.

Zemřel v mrazu a bylo mu teplo

13. října 2012 v 20:17 | Meadow |  básnická
Válel se tam po podlaze
bylo mu velice blaze
alkohol ho zevnitř hřál
když si svou smrt přál...

Nechtěl se dožít té kocoviny
probrat se ze světa alkoholu
nechtěl mít zase pocit viny
proto sedl si do sněhu za stodolu.

A než nový den připlul
než slunce začalo zase hřát
s láhví v ruce v mrazu usnul
zůstal na věky spát.