vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


Únor 2013

Holuby do huby

27. února 2013 v 16:24 | Meadow |  téma týdne
Jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost, ale u toho prvního to není tak jisté.

Já však se přidávám básničku o dalším nekonečnu a to v podobě lidské pohodlnosti a lenosti. Má to sice své omezení, ale každý určitě znáte ten pocit, když přijdete domů a výraz "práce" jste schopni považovat za nadávku nebo sprosté slovo, že?

Právě jsem dorazil domů
a dojít do sprchy je pro mne neskutečné
a čeká mě ještě k tom
to schodiště nekonečné.

Však vím, co na jeho konci mě čeká
(nebo spíš tak nějak tuším)
nebe v podobě sprchy a k tomu postel měkká
jsem ale moc unaven a proto výpravu ruším.

Chtěl bych najít tu zem
kde holubi
lítají sami do huby
a námahu čert vem.

Jen bílé stěny

15. února 2013 v 21:52 | Meadow |  téma týdne
Nevím co o sobě říci
probudila jsem se v nemocnici
jako ostatní novorozeňata
jenža já už byla zubatá, vlasatá a prsatá.

Ptala jsem se co se mi stalo
že vzpomínám si jen na tak málo
nikdo neví, kde jsem se vzala
jaká nehoda se mi stala?

Tolik otázek tolik temnoty
tolik obvazů kolem mé hlavy
ztracené věky, ztracené životy
žádné vzpomínky, myšlenky, představy

Co z toho všeho zbylo?

13. února 2013 v 20:59 | Meadow |  téma týdne

Vzpomínáš, lásko, jak jsme se poznali?
Když jsi uklouzla a spadla mi do náruče ...
Vzpomínáš, kde lásku jsme si vyznali?
Před chlápkem, co prodával růže a papuče ...
Vzpomínáš, jak jsem tě požádal o ruku?
Tvářila jsi se nevinně a vyjukaně...
Vzpomínáš, jak dával jsem ti prstýnek jako záruku?
Ty dal jsi mi své ano za něj.
A pak to přišlo - svatební den
těžko se mi to říká
byla si nevěsta přece jen
ale začínala jsi se chovat jako semetrika.
Od toho dne to šlo jen z kopce
jen další vůl se s tebou ožení
já s tebou pět let žil jak týraná ovce
a teď jsme u rozvodového řízení.
Co zbylo z toho všeho,z té zlaté klece
nešťastné dítě v mé péči snad
snubní prstínek v bezejmenné řece
a noční můra co nedá mi spát.

Dokonalý muž

8. února 2013 v 20:33 | Meadow |  téma týdne
Vždy jsem snila o příteli
co nepelichal by na posteli
co by mě na starý film do kina vzal
co by se mi zavázal.

Byl by prostě dokonalý
ani velký ani malý
sním o něm od začátku roku
dokonalý muž po mém boku.

Jenže ten se špatně hledá
zkouším to, vybrat si ho - to je věda
kde nic tu nic a pak z nenadání
můj sen se ke mne naklání.

Konečně jsem si ho našla
na starý film jsem s ním našla
prý že takový je vzácný jako spadlá hvězda
já věděla, proč se mi to nezdá.

Teď když prožívám svůj sen
zašla jsem s ním párkrát ven
srdce radostí mi plesá
procházíme se za úplňku kolem lesa.

Pak po tváři mihl se mu stín
zatím co já se naivně rdím
někde v dáli pes vyl
a ten parchant mě znásilnil.

Mou duši zahalil stín
a na mne spadl dlouhý splín
svět se až moc rychle mění
a dokonalý muž už není.

Pýcha předsudek

2. února 2013 v 22:00 | Meadow |  přečtené

Pýcha a předsudek

Jane Austenová

Antonace: Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století. Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby.

Do druhé nejstarší dcery - Lízinky se zamiluje velice zámožný, namyšlený a tím pádem zvláště u Lízinky neoblíbený pan Darcy. Lízinka o jeho citech nejdříve ani neví natož aby je opětovala a navíce musí prožívat i milostné příběhy svých dalších sester.


Můj názor: Tuhle knihu jsem si hned na začátku zamilovala. Není to moderní romantický příběh a odráží se na něm doba, ve které vznikl. Nejsou v něm ale žádné těžké pasáže nebo příliš zastaralá slova. Čte se to úplně lehce a dobře. Natolik jsem se do té knihy začetla, že jsem si potom ani nevšimla, že jsem na konci.

Všechno dobře skončilo. Přesto že většinou nemám moc ráda "všichni žili šťastně až na věky" (přijde mi to moc strojené a nepravděpodobné) tady se mi to líbilo.

Měla jsem ráda postavu Elizhabet (Lízinky). Přišla mi sympatická a realná. Zato jsem si vůbec neoblíbila postavu její matky a její nerozvážné mladší sestry. Jak se někdo může v životě takto chovat a neuvědomovat si, že se chová špatně? Jak někdo může být tak bezstarostný a lhostejný? Ovšem není to nic na co bych si chtěla postěžovat. Naopak. Že nemám ráda tyto "osoby" neznamená, že se mi nelíbí kniha, Není to jako příliš skromná osoba se sklon obětovat se. Ne, i takové posty jako jsem popsala (matka a sestra) existují a dělají tu skvělou knihu ještě lepší.

Doporučuji každé holce (pro kluky to moc není).
část antonace je z databazeknih.cz