vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


Březen 2013

Ve špatném vlaku

22. března 2013 v 14:35 | Meadow |  téma týdne
Stačí nasednout a jet
zaveze tě tam, kde končí svět
ja nevystoupil když jsem měl
a sám a prázdný dál jsem jel.

Všechno to utíká
za špinavým sklem
život nečeká
tak ho čert vem.

Za okny pole slunečníc
na chodbě desítky tanečnic
nedokážou mi do života světlo vnést
a já je nedokáži snést.

Jak by voda protekla mi mezi rukama
projel života vlak, když na něj nebyl čas
neskočil jsem do něj s rovnýma nohama
a on už nepřijede zas.

Tenhle vlak se nevrací
a ďábel vzal všechen čas
nad prázdným hrobem žádní truchlící
ve špatném vlaku, když vše mne minulo
přišel si pro mne mráz.

Připitomělé konce knih

18. března 2013 v 15:30 | Meadow |  téma týdne
Život nedává, život nebere. Osud neveda naše kroky, štěstí ani smůla nás nevystrkují z cesty, bůh nás neřídí. Lidé kolem nás, zvěř, příroda živá či neživá často určí, co bude. Ale co bude z nás, určujeme jen a jen my.

Stane se hodně věcí, než se spisovatel dostane od první kapitoly k poslední (mém případě ta bude asi jen pár sněhových vloček). Celý tento čas by se dal uložit do jedné kapitoly života. Naskočíte na vlak a píšete, kolem vás míjí život a vy žijete. Pak vlak zabrzdí a vy vystoupíte. Pak si jdete prohlédnout své dílo a ani netušíte, že už uháníte dál, že váš poslední nádech je minulost. Že se už nikdy nevrátíte. A to je to smutné ne? Že už to nikdy nebude znovu. Užívejte si toho, co teď děláte, protože vám nikdo nezaručí, že se to vrátí zpátky. Tyhle vlaky necouvají.

To jen tak na zamyšlení. Nedívejte se přes sklo na to, jak vás vše míjí. Nemyslete na to, že za chvíli to bude pryč (jako já). Prostě buďte

Bellerofontes

7. března 2013 v 15:50 | Meadow |  básnická

Už dříve jsem napsala pár básničk na téma řecké mytologie a teď jsem se k tomu rozhodla vrátit. Alespoň v tomto jednom případě.

Za vraždu musel utéci
chtěli to na něj navléci
král Proit mu nabídl útočiště
tak mu uniklo popraviště.

Královna byla lásky šípem zasažena
byla to věru krásná žena
však Bellerofontovi se nelíbila
tak ho před králem očernila.

,,Chystá se tu jeho zrada
měl by jsi si hlídat záda
když se to teď nepovede, zkusí to zas
zabij ho dokud je čas!"

Proit nevěděl co dělat
jak bohy nerozhněvat
pravda byla prostá
nesmí zabít hosta.

Tak k Iobatovi ho poslal
rozsudek smrti do rukou dostal
vymyslel jak se ho zbaviti
Chiméru zabít ho poslal.

Chiméra tři hlavy měla
kousek kozího, dračího a lvího těla
kolem ní nezpívali ptáci
na jejím území se život ztrácí.

Však uviděl okřídleného koně
to bylo to pravé pro něj
tak dostal skvělé vnuknutí
z jeho hřbetu Chiméru usmrtí.

Jak lapit ho nevěděl
celou noc proto bděl
až Athéna se mu zjevila
jak polapit Pegase mu radila.

Tak polapil divokého Pegase
a už na jeho hřbetu nese se
z nebe útočí jak pták dravý
usekal Chiméře všechny hlavy.

Zpět vrací se jako hrdina
s Iobatem jsou teď rodina
jeho dceru si vzal za manželku
má dva syny, jednu dcerku.

Hrdinovi však nejsou cizí lidské hříchy
proto nezbaví se nikdy své pýchy
proto Pegase osedlal a letěl do nebes
ale z koně ho srazil Diův blesk.

Hrdinův konec byl opravdu neslavný
slepý a polámaný
před světem schovaný
tak končí příběh pradávný.

Obelstěná

4. března 2013 v 14:36 | Meadow
Bývala jsem k tobě připoutaná,
slibem jsem ti zavázaná
nedávno tvá milovaná
jak to, že jsem teďka sama?

Na holý prst zahleděná
o své chybě přesvědčená
pocitem prázdnoty ověnčená
týden černě oblečená...

S láhví vodky spolčená
mého štěstí ozvěna
za utrpení odměna
ze zbytku tebou okradená.

Už jsem dávno ztracená
jsem jen věc bezcenná
svým smutkem pohlcená
nezbavena břemena.