dreamy meadow na Blog.cz

Stačí nasednout a jet
zaveze tě tam, kde končí svět
ja nevystoupil když jsem měl
a sám a prázdný dál jsem jel.

Všechno to utíká
za špinavým sklem
život nečeká
tak ho čert vem.

Za okny pole slunečníc
na chodbě desítky tanečnic
nedokážou mi do života světlo vnést
a já je nedokáži snést.

Jak by voda protekla mi mezi rukama
projel života vlak, když na něj nebyl čas
neskočil jsem do něj s rovnýma nohama
a on už nepřijede zas.

Tenhle vlak se nevrací
a ďábel vzal všechen čas
nad prázdným hrobem žádní truchlící
ve špatném vlaku, když vše mne minulo
přišel si pro mne mráz.

Život nedává, život nebere. Osud neveda naše kroky, štěstí ani smůla nás nevystrkují z cesty, bůh nás neřídí. Lidé kolem nás, zvěř, příroda živá či neživá často určí, co bude. Ale co bude z nás, určujeme jen a jen my.

Stane se hodně věcí, než se spisovatel dostane od první kapitoly k poslední (mém případě ta bude asi jen pár sněhových vloček). Celý tento čas by se dal uložit do jedné kapitoly života. Naskočíte na vlak a píšete, kolem vás míjí život a vy žijete. Pak vlak zabrzdí a vy vystoupíte. Pak si jdete prohlédnout své dílo a ani netušíte, že už uháníte dál, že váš poslední nádech je minulost. Že se už nikdy nevrátíte. A to je to smutné ne? Že už to nikdy nebude znovu. Užívejte si toho, co teď děláte, protože vám nikdo nezaručí, že se to vrátí zpátky. Tyhle vlaky necouvají.

To jen tak na zamyšlení. Nedívejte se přes sklo na to, jak vás vše míjí. Nemyslete na to, že za chvíli to bude pryč (jako já). Prostě buďte

Za vraždu musel utéci

chtěli to na něj navléci

král Proit mu nabídl útočiště

tak mu uniklo popraviště.

Královna byla lásky šípem zasažena

byla to věru krásná žena

však Bellerofontovi se nelíbila

tak ho před králem očernila.

,,Chystá se tu jeho zrada

měl by jsi si hlídat záda

když se to teď nepovede, zkusí to zas

zabij ho dokud je čas!"

Proit nevěděl co dělat

jak bohy nerozhněvat

pravda byla prostá

nesmí zabít hosta.

Tak k Iobatovi ho poslal

rozsudek smrti do rukou dostal

vymyslel jak se ho zbaviti

Chiméru zabít ho poslal.

Chiméra tři hlavy měla

kousek kozího, dračího a lvího těla

kolem ní nezpívali ptáci

na jejím území se život ztrácí.

Však uviděl okřídleného koně

to bylo to pravé pro něj

tak dostal skvělé vnuknutí

z jeho hřbetu Chiméru usmrtí.

Jak lapit ho nevěděl

celou noc proto bděl

až Athéna se mu zjevila

jak polapit Pegase mu radila.

Tak polapil divokého Pegase

a už na jeho hřbetu nese se

z nebe útočí jak pták dravý

usekal Chiméře všechny hlavy.

Zpět vrací se jako hrdina

s Iobatem jsou teď rodina

jeho dceru si vzal za manželku

má dva syny, jednu dcerku.

Hrdinovi však nejsou cizí lidské hříchy

proto nezbaví se nikdy své pýchy

proto Pegase osedlal a letěl do nebes

ale z koně ho srazil Diův blesk.

Hrdinův konec byl opravdu neslavný

slepý a polámaný

před světem schovaný

tak končí příběh pradávný.

Bývala jsem k tobě připoutaná,

slibem jsem ti zavázaná

nedávno tvá milovaná

jak to, že jsem teďka sama?

Na holý prst zahleděná

o své chybě přesvědčená

pocitem prázdnoty ověnčená

týden černě oblečená...

S láhví vodky spolčená

mého štěstí ozvěna

za utrpení odměna

ze zbytku tebou okradená.

Už jsem dávno ztracená
jsem jen věc bezcenná
svým smutkem pohlcená
nezbavena břemena.