vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


básnická

Pohřeb univerzitního profesora

26. srpna 2013 v 18:33 | Meadow
Čtyři muži v černém černou rakev nesou
mrtvému došel čas, málo mu bylo dáno
pláčem se kolegům brýle třesou
na věnci růží je rozloučení psáno.

V čele farář jde, skvěle řečnící
"sešli jsme se ve věci spíš smutné než veselé"
obrací se na veškeré truchlící
s otázkou na plačíccí přátele.

Myslím že pro smutek nemáme slova
než pan farář neřekli bycho to líp
však nesmutnila čerstvá vdova
"líný povaleč, dobře že chcíp"

Už ustupují od bledého těla
myšlenkami na smuteční hostině
spouští černě oděná kapela
a pokrytci vyznávají soustrast rodině.

Za velmi dlouhého smutečního pochodu
sešlost na na poslední kámen čeká
i s věncem klesá hluboko do hrobu
na věnci nápis "ať země je ti lehká".

Půlka prázdnin v tahu

31. července 2013 v 20:53 | Meadow
Půlka prázdnin v tahu
však nevěšme hlavu
půlka nás ještě čeká
stačí voda, plavky, deka.

Bellerofontes

7. března 2013 v 15:50 | Meadow

Už dříve jsem napsala pár básničk na téma řecké mytologie a teď jsem se k tomu rozhodla vrátit. Alespoň v tomto jednom případě.

Za vraždu musel utéci
chtěli to na něj navléci
král Proit mu nabídl útočiště
tak mu uniklo popraviště.

Královna byla lásky šípem zasažena
byla to věru krásná žena
však Bellerofontovi se nelíbila
tak ho před králem očernila.

,,Chystá se tu jeho zrada
měl by jsi si hlídat záda
když se to teď nepovede, zkusí to zas
zabij ho dokud je čas!"

Proit nevěděl co dělat
jak bohy nerozhněvat
pravda byla prostá
nesmí zabít hosta.

Tak k Iobatovi ho poslal
rozsudek smrti do rukou dostal
vymyslel jak se ho zbaviti
Chiméru zabít ho poslal.

Chiméra tři hlavy měla
kousek kozího, dračího a lvího těla
kolem ní nezpívali ptáci
na jejím území se život ztrácí.

Však uviděl okřídleného koně
to bylo to pravé pro něj
tak dostal skvělé vnuknutí
z jeho hřbetu Chiméru usmrtí.

Jak lapit ho nevěděl
celou noc proto bděl
až Athéna se mu zjevila
jak polapit Pegase mu radila.

Tak polapil divokého Pegase
a už na jeho hřbetu nese se
z nebe útočí jak pták dravý
usekal Chiméře všechny hlavy.

Zpět vrací se jako hrdina
s Iobatem jsou teď rodina
jeho dceru si vzal za manželku
má dva syny, jednu dcerku.

Hrdinovi však nejsou cizí lidské hříchy
proto nezbaví se nikdy své pýchy
proto Pegase osedlal a letěl do nebes
ale z koně ho srazil Diův blesk.

Hrdinův konec byl opravdu neslavný
slepý a polámaný
před světem schovaný
tak končí příběh pradávný.

Mráz za oknem, mráz v srdci

25. ledna 2013 v 18:31 | Meadow
Můj dům, můj hrad
Svůj dům má každý rád
Zvláště, když má kam se schovat
Mrazů nemusí se strachovat.

Jak závidí mi každý bezdomovec
Když denně kolem něj chodím domů
zvlášť když v noci zmrzl na ledovec
pod větvemi zmrzlých stromů.

Žádný smutek, žádný pláč
Nač byl život, no tak nač?
Když po něm nezbylo nic než otisk ve sněhu
Neměl čas na radost, na lásku na něhu.

Na to všechno já mám čas
Než časem zšediví mi vlas
Budu čekat v teple svého obydlí
V prázdném domě, kde nikdo nebydlí.

Když umřu sama v přepychu
Naposled vydechnu potichu
Budu na tom lépe než ten bezdomovec?
Když bez lásky a něhy kolem, přijde můj konec

Když po mne nezbude nic
Jen trocha peněz, tlustá kočka a nic víc.

Kati

12. ledna 2013 v 10:59 | Meadow
Každý z nás musí zaplatit cenu
tu, o kterou přijít se každý bojí
každý z nás musí zaplatit cenu
my však neplatíme svoji.

Když dlužnice na hranici hoří
i ona za sebe platí
její prosby jako nůž se nám do srdce noří
však její odchod nic nezhatí.

A když rodina přijde si pro ohořelé tělo
může to být někdo z vás
že jsme netvoři, v uších jim znělo
při vaší platbě ale vždycky zemře kousek z nás.

Každý musí za život zaplatit
a nechcete dát cenu nejvyšší
myslíte, že vás chceme zatratit
ale každý z nás ještě na smrtelném lůžku vaše prosby uslyší.

Můj vrah

23. prosince 2012 v 14:58 | Meadow
"Co je za těmi dveřmi?"
Jen mě chytil za ruku a pošeptal: "Věř mi"
Pak jemně zmáčknul kliku
Vrznutí dveří zaniklo v mém křiku.

Vypadla ven jiná žena
byla tichá jako pěna
nebylo slyšet ani dech
krev nebyla jen na ni ale i na všech zdech.

Začínám panikařit
zůstat při vědomí se mi přestávalo dařit
a on mě stále držel za ruku
já dále křičím beze zvuku.

Slova "věř mi" už nemají smysl
strach ovládl mou mysl
dávám se do breku
a on mi drží nůž u krku.

Z pozorného přítele se stal můj vrah
když jsme se poznaly ve vlaku Českých drah
vypadla tak mile a pozorně
a teď mě mrtvou nacpe do skříně úsporně.

Copak to je?

30. listopadu 2012 v 15:35 | Meadow
Co myslíte že to bude?
Něco co najdete všude?
Chumel vánočních světýlek?
Rozpláclý motýlek?
Dílo fotografa špatného?
Umění profesionála dobrého?
Zadní světla oranžového auta?
Kresba pětiletého skauta?
Já myslím že to je Vánoční stromeček,
s foťák v ruce umělec-opilý blbeček,
fotící obrázek malého skauta,
který kreslil zadní světla auta.
Určitě to není rozpláclý motýlek.

Poslední rozloučení, poslední slzy, poslední okamžiky nádherné noci

17. listopadu 2012 v 20:00 | Meadow
"Ten ples byl dokonalý
a přesto že noc se do rozbřesku halí
musím vám říci jak moc byl krásný
více než východ slunce jasný.

Přesto že musíme se rozloučit
nemohu srdci poručit
a tak mé budoucí dny
budou smutkem zahaleny.

Na dnešní noc já budu vzpomínat stále
Vzpomínat jak jsem vás potkala na podzimním bále
až ztratím vaši tvář z očí
až do koní práskne kočí.

Přesto že v této chvíli, v okamžení
se noc na den mění
mou mysl stále drží snění
a nic jiného než láska k vám to není.

Až vyjde slunce sen se rozplyne
ale já budu vědět jediné
lichotil jste mi a říkal co se vám na mě líbí
však já vidět se s vámi neodhodlám, neboť odvaha mi chybí.

Těmito slovy dávám vám sbohem
až zmizíte mi z očí za nejbližším rohem
jen zavřu oči uvidím vaši tvář
tenhle večer byl jen můj a váš."

Těsná brána - opatření proti obezitě*

14. listopadu 2012 v 18:29 | Meadow
Vcházím těsnou branou
někdo kráčí za mnou
to je můj brácha
měl by si dát bacha.
Těsná brána není
pro tlouštíky
takové je názvu znění
tlusťoch se sekne už u kliky.
Dál neprojde
ani kdyby chtěl
mě nedojde
možná kdyby se rozkrájel.

Suché deště

4. listopadu 2012 v 20:37 | Meadow
V bílé temnotě
s davem o samotě
poslouchám ticho
ve dvou je nás licho.

V suché louži
ve slunečné bouři
chci ještě
další suché deště.

Město bez domů
cirkusy bez slonů
mravenci bez práce
v mírové válce.

Na louku plnou stromů
na rozpálené střechy domů
na dospělácké hřiště
dopadly poslední suché deště.

Neskutečný a skutečný Halloween!

31. října 2012 v 16:37 | Meadow
Ozvalo se zahoukání
v okně vidím bílou paní
netopýr ve sklepě dole
a upír na trámech ve stodole
v kuchyni pár duchů
a spousta nechutného puchu
z kloktavého lektvaru
ježibaba připravující odvar z nesváru.

Venku děti nic netušící
mají kostýmy neslušící
žáby, zombie, čarodějnice
toto je Halloween jak nikdy více
když došly k našemu domů
ozval se zvuk buracejícho hromu
a děti se polekali
sladkosti na zem vysypali.

Když ježibabu uviděli
strachy vůbec nepištěli
je přece Halloween
mysleli že je to šprým
nelekli se upíra
kdo dětem odvahu upírá
ten by se jejich smíchu podivil
když uviděli pár lesních víl.

Šťastný Halloween!

Jednou prostitutkou...

27. října 2012 v 19:42 | Meadow
Pláče kvůli bolesti,
lituje svých neřestí,
potkalo ji neštěstí,
nic dobrého to nevěstí.

Nečestně se prodala,
odměněna byla z mála,
celou noc plakala,
ještě žít se náhle bála.

Ani se nezahřála
a už zase na mraze stála,
tvář jí červení plála,
a stále plakala.

Cítila jen stud
zmizel z ni sebezáchovy pud
o zmrzlou zem se roztříštil její trup
osud ji na život necitelně dup.

Šálek horké kávy

19. října 2012 v 15:31 | Meadow
Když vstávám do chladného rána
když probouzím se úplně sama
když pára stoupá mi od pusy
když mám pocit, že rozpadnu se na kusy.

Tehdy pomůže mi šálek horké kávy
zachrání mě jako další rozespalé davy
u ranních novin, čerstvých rohlíků
cítím že přežiji práci, hromadnou dopravu a dokonce i řadu hlučně pracujících dělníků.

Zemřel v mrazu a bylo mu teplo

13. října 2012 v 20:17 | Meadow
Válel se tam po podlaze
bylo mu velice blaze
alkohol ho zevnitř hřál
když si svou smrt přál...

Nechtěl se dožít té kocoviny
probrat se ze světa alkoholu
nechtěl mít zase pocit viny
proto sedl si do sněhu za stodolu.

A než nový den připlul
než slunce začalo zase hřát
s láhví v ruce v mrazu usnul
zůstal na věky spát.

Když nastal konec světa...

23. srpna 2012 v 19:50 | Meadow
Když nastal konec světa
bylo to někdy uprostřed léta
nebe zrudlo moře vřelo
pod zemí se cosi dělo
mračna spadly zvednem zraky
celé nebe padlo taky.
Pouště spláchlo vlnobití
do pekel svět se řítí
nebylo kam schovati se
staré časy nevrátí se
všechno živé je už pryč
snad osud vzal na ně bič.
Tehdy stromy měnily se v kámen
a lidé tušili že s nimi je amen
z děr v zemi šlehaly ohně
těch děr bylo opravdu hodně
lidem není pomoci
jsou teď plně bez moci.

Kde je domov?

20. srpna 2012 v 19:48 | Meadow
Po tváří mi stekla horká slza dojetí
vracím se do maminčina obětí
už vidím kouř stoupající z komína
pod ním se vaří polévka matčina.
Už vidím známé stavení
oprýskaná okna jako by dávala mi znamení
že jsem zase doma
zdejší krajina mi je povědomá.
Jak se blížím napínám uší
čirá radost mi naplňuje duši
Zatáhnu za kliku třesoucí se rukou
spocené čelo otřu si parukou
dveře nejsou zamčené
jsou známě zelené.
Za dveřmi je ticho
volám svojí maminku
stahuje se mi břicho
ke křiku mám záminku.
Místo matky najdu vyděšenou ženu
pohltil mě stín
zmohnu se jen k jednoum stenu
se slovy ženy mě drtí stín.
Zavírám za sebou zelená dvířka
v oknech se zablískla kovová mřížka
jsem si teď vědoma svých naivit
pomalu půjdu hřbitov navštívit
a rozloučit se s maminkou
už se nevrátím do toho domu s tou cizinkou.
Kde je můj domov teď?

Narcis a Echó

17. srpna 2012 v 19:36 | Meadow
Byla jednou nymfa jedna
neměla ráda ticho
byla to upovídaná drbna
jmenovala se Echó.

Však bohyni se znelíbila
hlukem ji zlobila znovu a zas
Hera zlost si na ni vybyl
a nymfa ztratila hlas.

Možná byla příkře souzená
v tmavých lesích se schovala
byla teď jako ozvěna
po ostatních jen opakovala.

Však potkala jednoho mladíka
jak houfu dívek utíká
přesto že o to nestála
se do něj zamilovala.

Zlostně ji odehnal v srdci s ohněm
"Jdi pryč" řval na ni
"Jdi pryč opakoval po něm
a ztratila se ve stádu laní.

Nejedla ani nepila
pomalu se ztrácela
až po ni jen ozvěna zbyla
Artemida ji odpustila.

Tak Nercise potrestala
když uviděl svůj odraz v jezeře
poprvé viděl své krásné oči a kadeře
láska ho mučit nepřestala.

Volal na odraz vlnící se na hladině
volal a prosil aby ven vystoupil
však obraz se na hladině vlnil líně
Narcise smutek prostoupil.

Nakonec ho voda pohltila
dýchat v tom okamžiku přestal
když lidská síla těla se zmocnila
v květ se změnil, osud ho trestal.






zdroj obrázku : Google
 
 

Reklama