vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


Moje tvorba

Výkvět fantazie

21. dubna 2013 v 20:32 | Meadow
Brouzdám po netu, nudím se a pak najednou najdu zajímavou stránku. Polyvore. Nikdy jsem koláže nedělala, ale začalo mn to překvapivě velice bavit. Tak jsem zkopírovala nějaké svoje výtvory, abych se pochlubila. není to zatím nic moc, budu se snažit dál. Dokud mne to nepřestane bavit.

Nosnost výtahu

14. dubna 2013 v 22:08 | Meadow
Před výtahem stojím
jen bagetu dojím
jen dochroustám cibulky
když všimnu si malé cedulky.

Nosnost jen čtyři sta kilo
to je sotva pět lidí
já mám více než je mi milo
a oni to vidí.

Dívají se na mne s obavami
ti tři o holý život mají strach
nejraději by jeli sami
ne aby tu byl potenciální vrah.

Ta top modelka má v očích hrůzu
ten japonec sotva dvacet kilo
a ta holka co má uplou blůzu
zase ve tváři bílo.

S tímto já skoncovat musím
už nezvládnu svou nadváhu
to za co teď bojovat zkusím
bude větší nosnost výtahů.

Vražda na Craven road IV.

3. prosince 2012 v 18:46 | Meadow

Nejnáročnější byl rozhovor s kuchařkou, paní Patmoorovou. Byla natolik rozrušena, že z ní tahali jednoduché odpovědi snad hodinu. Když se ale dostali k otázce "nevšimla jste si něčeho podezřelého " překvapivě se rozpovídala.
"Jsem si naprosto jistá, pane, že se nestalo nic, co by se vymykalo normálu. Včera večer mi bylo nějak nevolno a tak jsem si šla o trochu dříve lehnout… bylo to chvíli potom co milostpán přišel domů. Asi kolem deváté. Jak jsem si lehla tak jsem usnula. A vzbudil mě až křik chudinky Amy."
Po tomto delším a souvislém projevu, ji poslali si odpočinout a dát si šálek horkého čaje na uklidnění.

*
Venku bylo chladno. Pravděpodobně bylo těsně pod nulou. Bledé zimní slunce ani trochu neprohřálo vzduch a tak se inspektor musel zahalit do svého těžkého kabátu. Ještě o něco chladněji mu bylo, když uviděl tu krvavou podívanou. Sníh z nebohé oběti byl smeten a tak bylo odkryto mrtvé tělo. Byla to mladá žena. Šaty měla nasáklé krví a od ní taky potřísněný obličej, který jí z velké části zakrývaly dlouhé, kaštanově hnědé vlasy.
" Nemáme ponětí kdo to je pane, neměla u sebe žádný průkaz, kterým bychom určili její totožnost. Ale strážmistr Stapleton už prohlédavá záznamy o případných pohřešovaných…"
" Zabili ji dnes v noci, pochybuji že už se pohřešuje. Ale budiž. Nic tím nezkazíte."
První stopu mu přinesl až rozhovor s koronerem.
" Byla brutálně zavražděna. Pobodali ji na četných místech. Ne vždy se jedná o hluboké rány ale bylo jich mnoho. Podle modřin na ústech si myslím, že vrah použil nějaký provizorní roubík, ale ten se nenašel. Myslím, že zemřela kolem čtvrté. A našli jsme tohle. Měla to v kapse." S těmi slovy podal inspektorovi malý papírek, na kterém bylo načmáráno pár slov.
Dobrá, sejdeme se v noci, jak jsi chtěla.

Vražda na Craven road III.

3. listopadu 2012 v 21:52 | Meadow
Psali jste, že jste zvědaví na další díly a že máte tušení kdo to je. Taky že se na ty díly těšíte. No doufám že nejste pouze zdvořilí a všechno co jste mi tvrdili je pravda. Pokud ano, upřímně mě to hřeje u mého tvořivého srdce.

Vražda na Craven road II.

1. listopadu 2012 v 21:49 | Meadow
Druhá část. Uznávám že je méně povedená, než ta první, ale nějak to pokračovat musí a tohle je taková spojka, mezistanice před dalším zajímavým dílem. Ovšem vás upozorňuji dopředu aby jste byli shovívaví protože jaksi nejsem obeznámená s policejními hodnostmi z první poloviny dvacátého století. Ale napravím to.


Když se na policii dozvěděli tuto zprávu, inspektor Evans zrovna snídal. Vybaloval si z papírového obalu čerstvý rohlík, který si koupil cestou do práce a k tomu salám. Z termosky si nalil horkou kávu, kterou mu připravila paní Evansová. Když však slyšela zazvonit telefon přepadl ho pocit, že už to asi nedojí.
" Inspektore, vražda na Craven road."

*
Zastavili na rohu ulice. Gumy jejich automobilu byly prvními stopy, které porušili bílou pravidelnost silnice. Na druhé straně ulice prodával starší pár vánoční stromky. Až na pár kupců a náhodných kolemjdoucích bylo v ulici mrtvo.
Když došla policie ke dveřím domu číslo sedmnáct, byli už všichni vevnitř shromáždění v obývacím pokoji a klepali se nervozitou. Zatím co v ostatních domech si lidé vychutnávali neděli, dívali se z okna na jemně poletující sníh a užívali si společných chvil, zde v tomto nešťastném domě nebylo po smíchu ani památky.
Ozvalo se zacinkání zvonku. Služebná běžela otevřít a milostpaní se začala pracně zvedat z křesla. Zvenku se dovnitř tlačil poletující sníh a chladný průvan se prohnal halou. Za dveřmi stáli dva policisti.
"Dobrý den. Jsem inspektor Evans. V tomto domě, jak bylo nahlášeno, se stala…"
"Prosím pojďte dál. Nemluvte o tom tady na ulici. My jsme slušná rodin a taková ostuda…" zvolala paní Thomsonová. Okamžitě, asi ve strachu, že by nějaký zvědavý soused vykukoval z okna, vtáhla inspektora dovnitř a zabouchla dveře za konstáblem.
" To nebylo nutné, paní. Za chvíli dorazí soudní znalci aby obhlédli tělo, určili příčinu smrti a tak dále. Však to znáte." Z pohledu majitelky domu bylo ovšem vidět, že nic takového nezná a rozhodně nechce znát.
V tom přiběhl rozklepaný mužík, který se představil jako pan Thomson.
Uvedli policii do obývacího pokoje, kde paní Thomsonová s nelibostí pozorovala jak šlapou v mokrých botách po perském koberci.
"Jsou zde přítomni všichni obyvatelé domu?"
" Ne, můj synovec Colin a jeho sestra tady nejsou. Odešli ráno do práce ale měli by tady být každou chvíli. Všichni ze služebnictva jsou přítomni."
"Zapomněl jsi na tu holku, Arthure. Je to Colinova přítelkyně. Je divná. Myslím si že to klidně mohla být ona, kdo tu vraždu spáchal. Beztak je to jen zlatokopka," rozohnila se paní Thomsonová. Nevšímala si ani nesouhlasného pohledu svého manžela.
"Myslím, madam, že jsme to my, kdo vypátrá vraha. Od toho je tady policie."

Vražda na Craven road

28. října 2012 v 10:50 | Meadow
"Copak nemáte srdce?" zoufale zakvílela nebohá oběť.
"Nemám" vykřikl útočník a nedbal na prosebné vzlyky. Zkrvavený nůž zasvištěla vzduchem a projel lidskou tkání jakoby to bylo jen máslo. Vzlyky ustaly. Na kamenné podlaze zadního dvorku se rozlévala krev. Z černočerného nebe začaly na stále ještě teplé tělo mrtvé dívky padat vločky. A vrah bez srdce byl pryč.

*

To ráno se všichni probudili do bíla. na silnicích i chodnících byla vrstva sněhu, panensky bílého, nepošlapaného žádnými časnými pejskaři. celé to působilo velice uklidňujícím dojmem.
Však na zadním dvorku domu číslo sedmnáct měl sníh rudou barvu a na klid tam nebylo ani pomyšlení. jakmile služebná vyběhla pro trochu uhlí ozval se pištivý křik. To právě tahle služebná zakopla o zmrzlé tělo a přistála v krvavé louži. S kuchařkou, která už dávno připravovala snídani pro milostpaní a s komorníkem to málem seklo jen co uviděli tuhle strašnou podívanou. Nemohli se ani pohnou jakoby zmrzli. Když se konečně ten vysoký a postarší pán v obleku komorníka vzpamatoval a uklidnil naříkající služebnou ozvali se na schodech kroky. To už i paní domu porušila svůj dobrý zvyk a vstala před osmou aby se podívala na zdroj tohoto nepřiměřeného a velice otravného hluku. A jen co sešla do kuchyně a dostala se ke dveřím vedoucím na dvůr, vrazil do ni rozklepaný komorník.
"Co se to tady děje?" všechny tři brady se jí při těch slovech vztekem třásli a jejím zlostným pohledem jakoby propalovala do nebohého komorníka díru.
"M-m-mrtvola. T-tam vzadu. Policie, rychle." Blábolil ten vystrašený chudák. Opravdu si zachoval alespoň tu trochu duchapřítomnosti a rozběhl se k telefonu. V tom ho ale buclatá ruka popadla a strhla ho zpět.
"Vražda? V mém domě?" přestože vztek ji už pomalu vymizel z hlasu stále se jí třásl.
Chvíli stála jako socha a veškeré služebnictvo bez dechu čekalo. Málo kdy viděli svou paní takhle zaraženou. Většinou hulákala a pak o tom přemýšlela (pokud přemýšlela) někde v ústraní u dobrého zákusku.
"Žádní policajti. Taková ostuda! Ne, ne. Bude lepší když napřed zavoláme milostpánovi."
To už vůbec nedávalo smysl. Paní Thomsonová se nikdy neradila s manželem. Pan Thomson byl drobný mužík, zdržující se často mimo dům. Byl to rozený workoholik. O domě a všem co se ho jen vzdáleně týkalo rozhodovala jeho paní. Vlastně rozhodovala i o všem ostatním. Byla velice panovačná a kdykoli s ní někdo nesouhlasil tvářila se jakoby ho chtěla rozsednout. Což by při jejích rozměrech nebyl problém.
"Ano, zavolejte panu Thomsonovi do kanceláře. Uvidíme co řekne. Ale do té doby vám výslovně zakazuji volat policii!"
Na to zazvonění telefonu všichni čekali. Milostpaní už seděla v salónku, zabalená do svého sametového županu a stále ještě v noční košili. Čekala na snídani, kterou ji připravovala rozhozená kuchařka s příkazem se vzpamatovat. Nedbala však na pach spálených vejcí, který se linul z kuchyně neboť nešťastná kuchařka je už dvakrát připálila. Komorník seděl v rohu kuchyně a mokrým kapesníkem si stále otíral čelo a služebnou v mrákotách položili do postele.
Konečně se ozvalo zvonění telefonu.
Zazvonil ještě dvakrát než ho komorník zvedl. Byl to pan Thomson. Napoprvé se mu nedovolali ale jeho sekretářka slíbila že mu vyřídí aby zavolal. Teď mu líčil komorník celou situaci. K neuspokojení milostpaní jim pan Thomson vzkázal (hned jak se ujistil že to není vtip( aby neprodleně policii zavolali a že on sám bude doma co nejdříve to půjde. Od minulých vánoc to je poprvé co přijde domů dříve.
Komorník tedy sáhl po telefonu. Zhluboka se nadechl a vytočil číslo.

...pokračování příště.

Slzy mu umyly tvář, kterou měl pošpiněnou krví

6. října 2012 v 19:43 | Meadow
Už tři dny. Trčeli jsme tady už tři dny. Na rukou jsem měl tolik krve. A viděl jsem umírat tolik mých přátel. Jsou tady samí mladí kluci jako já. je nám často jen kolem devatenácti. Byly jsme tady už tak dlouho. Na začátku tady panoval obrovský strach. Ale časem se to změnilo. Teď se nám podlamují kolen. Nikdy jsem se tak nebál. Čím dál více lidí si mumlá modlitby. Už jim ale tolika ustřelili hlavu. že se ten počet snižuje. Někteří to ukončili rychle. Spáchali po pár dnech sebevraždu. Mnoho z nás zvrací nebo třeští v horečkách. Sedíme tady v zákopu a třeseme se zimou. Každý z nás pomalu propadá beznaději. Nemůžeme přežít.
Kolem mě sviští kulky. Je to neuvěřitelný hluk. Každou chvíli se ozve výkřik, který hned zanikne v rámusu bomb. Válí se kolem krvácející vojáci, často bez noh či rukou. Vřískají a křičí o pomoc. Po tvářích jim tečou slzy a smívají bláto s krví. Nikdo jim nepomůže. Přelézám mrtvoly i napůl živé vojáky. Někteří se snaží pomoci svým kamarádů a sanaží se je odvést pryč. nesou j či berou kolem ramen. Jsou snadnými terči. Klátí se k zemi jeden po druhém.
Bahnitá voda v kalužích má načervenalou barvu. Prší. Po bombách a granátech zůstávají v zemi krátery. Křik neustává. Mám takový strach. střílím do prázdna a běžím do mlhy. Všichni tady zemřeme. zakopávám o těla. ztratil jsem přátelé i bratry. Neměli jsme na vybranou. Už je neuvidím. Tlačíme se na sebe a oni nás postřílí jako ovce. Vedle mě umírají. dostávají ránu do hlavy, kulky jim trhají těla. není ale kam uniknout. Kdo spadne je ušlapán.
Žiji stále žiji. kolem mě se válejí mrtvá těla.Tolik mrtvých, tolik mrtvých.

Hořím má panenko

26. září 2012 v 20:44 | Meadow
Drabble - snad je to skutečně sto slov.

" Miluji tě," šeptal ji mezi polibky. Seděli před hořícím krbem a líbali se. Hladil ji po zádech a užíval si tu chvíli. V krbu tiše praskalo, bylo příjemně teplo…
V tom se ale od něj pokusila odtáhnout. Chytil ji pevněji a líbal dále.
" Strašně tě miluji," řekl ji znovu.Stále se od něj pokoušela odtrhnout.
" Hoříš …" zamumlala nesrozumitelně, protože jí drtil rty těmi svými.
" Ano, hořím, má panenko, hořím láskou k tobě."
V tom se jí konečně podařilo odtrhnout.
" Ne ty fakt hoříš."
Otočil se a viděl jak mu začíná hořet mikina. Začal se válet po podlaze. Romantiký večer skončil.

Muž se sekerou a koblihou

13. srpna 2012 v 22:00 | Meadow
Někteří lidé trpí až přebytkem fantazie.Tak například když uvidí muže v obleku s mokrými nohavicemi, táckem plným koblih a sekerou přes rameno, řeknou si že je to blázen.U takových lidí ale nelze říci že mají bujnou či originální fantazii.Tu mají spíše lidé co začnou hledat logická vysvětlení.Například že byt tohoto muže vykradli zloději.Dveře vyrazili sekyrou, kterou posléze nechali na místě činu.Důvěřivé sousedce napovídali, když odnášeli nábytek, že se muž co zde žije stěhuje a ta mu šla napéci koblížky na rozloučenou.Zloději nakonec byt ještě zapálili ale muž brzo přišel a stihl oheň uhasit vodou,od toho ty mokré nohavice.Zloději tam sekyru nechali a on s ní jde na policii.
Toto je možná teorie té skupiny lidí, která zakládá své fantazie na logickém myšlení.Přitom pravda je docela prostá.Bratr tohoto muže se nastěhoval na venkov, kde teď slaví narozeniny.Tento muž je naprosto bez vkusu, proto tam jde v obleku a jako dárek nese sekyru.A protože nechce přijít s prázdnou, koupil v cukrárně koblihy.V okamžiku kdy z cukrárny vyšel, projelo kolem auto a zastříkalo ho.A tak to bylo.Příčinou toho všeho je jen nedostatek vkusu.
Přesto jsou mi milejší lidi co to přehání.Řekněme upřímně, drtivá většina lidí by na toho člověka ukázala a zeptala se "hele co to dělá" a dále by se nad tím nepozastavovali.Naopak než by ušli pár kroků už by na to nemysleli.Ano, dnešní populaci chybí fantazie.A to natolik že je ani nenapadne pravdivé řešení.

Orfeus

29. července 2012 v 18:52 | Meadow
Mezi louky, mezi lesy
na zemi a pod nebesy
rozléhá se píseň hravá
pějí ptáci, tančí tráva.

Srdce radost naplňuje
když píseň k uším jim dopluje
když Orfeus jim zahraje
posadí je do ráje.

I on má právo na radost
té přeci není nikdy dost
do lesů ji také vnášel
a tak ženu k sobě našel.

Když ho Eurydika hledala
bez něj ránu nedala
tu ránu had ji zasadil
a jed tělo její ochladil

Hvězda její už jen bliká
zemřela krásná Eurydika
Orfeus ji oplakával v písních
doháněl blízke sobě k tísni.

Vydal se pro ni do podzemí
od tud sic návratu není
s písní na rtech, s odvahou v srdci
vydal se k převážejícímu starci.

Až k Pánovi podsvětí
kterému zahrál o svém prokletí
o svém žalu
a Pán mu dal šanci jako málu.

"Vem si svou milou ale pozor si dej
jen jednu máš šanci, znovu ji zde nehledej
a vyveď ji ven
ohlédneš-li se změní se v pouhý sen."

Nešťastný Orfeus se však podíval zpět
tu rozplynul se mu svět
jeho milá se ztratila
jak by tu nikdy nebyla.

Mezi louky, mezi lesy
na zemia a pod nebesy
zní Orfeúv zpěv srdce rvoucí
plačou laně, pláčou brouci.

S milovanou se brzy shledal
osud tomu jinak nedal
hlava mu byla utržena
utrhla ji opilá žena.

Smutný klaun

19. července 2012 v 22:36 | Meadow
Z hlavy mu spadnl veliký klobouk
z nosu si strhnůl bambuli
bylo to třeba před nějakou dobou
teď se nesmál nýbrž tvářil jako by spolk kyselou bobuli.

Rukávem setřel si část líčení
kabát byl sice jen půjčený
a přestože byl švorc a neměl na jeho splacení
špinavý a roztrhaný už nebyl k vrácení.

Láhev s vínem zvedl k nalíčené puse
pil už nekolik hodin v kuse
smrděl kouřem a zvratky
dětský smích chtěl by zpátky.

Děti se s ním ale nesmály
při pohledu na něj plakaly
a tak chudý byl a sám
co pomůže mu, se vás ptám.

Optimismus mu chybý...

Myší kapela

14. července 2012 v 11:51 | Meadow
Cink tady
cink tam
má to pěkný grády
to vám povídám
ta myší kapela
jede pěkně od podlahy
je to dobrý docela
i když místy trochu vlahý.
Hrajou jazz a klasiku
dodržujou noty
do posledního puntíku
a na nohách mají boty.
říkaj si Pravý Myšáci,
který neužije na práci
jen na muziku
nemá to žádnou logiku.

Talina Habekýnová

30. června 2012 v 20:00 | Meadow
Zrzavý vlas spadnul jí do tváře
rozhodne se teď
co ze sebe ukáže
tak hleď.
Neumí zmírnit strach či zlobu
byť dokope tě až k tvému hrobu
ostrým jazykem
či chladným dotykem.
Spálí tě zeleným pohledem
s ledovým nadhledem
pak schová se za své pihy
na duši ti nechá rýhy.
Schovává se v jedovém břečťanu
říká si "kdy tě dostanu?"
zalesknou se jí zub v mrazivém smíchu
srazí až k zemi tu tvoji pýchu!
Toť Talina Habekýnová...

Někdy se stává...

2. června 2012 v 14:02 | Meadow
Někdy se stává
jak kdy jak komu
že vám někdo mává
když odchází domů.

Aj lav raknrol aneb nemějte mě za debila

22. května 2012 v 18:36 | Meadow
Tu šmouhu na triku
jednoduše prostě smyju
tu modřinu pod okem
tu už prosě nezakryju.
Až zeptaj se "Co je ti?"
Padnu jim do objetí
a rozbrečím se jako hrom
začnu nadávat na ten debilní strom.
Jo nejela jsem pomalu
měla jsem na málu
když mi tam vjel
kousek nechyběl
aby mě zabil
něčí automobil.

Depresivní básnička na téma chcíplá rybička

13. května 2012 v 20:44 | Meadow
Nikdy jsem se necítil tak na dně
možná vám to zní trochu moc fádně
ale já nemůžu si pomoci
je to horší než bránit se zhoubné nemoci.

The Eccentric Strangeres

8. května 2012 v 20:50
Tohle jsem kreslila na dovolené.Bohužel jenom propiskou a neemám prostředky k tomu abych svoje výtvory zveřejnila jinak než takhle:
A po Vás chci aby jste naklonili hlavu (jinak to bohužel nejde) a řekli mi co si o těch kresbách myslíte

Kapela THE Eccentric Strangeres

Kostky

25. dubna 2012 v 20:09
Toto jsou stré fotky ( cca rok 2010 ).Nejsou jakkoli upravené.Co na ně říkáte?
NEKOPÍROVAT!!!

Láska a bolest

12. dubna 2012 v 21:09 | Meadow
Malá básnička.Na básně moc nejsem ale řekněte mi co si o tom myslíte...


Láska je sladkou lží
pro ni se mi oči mží
zastře mi vidění
zkreslí mé vědění
není má a truchlím pro ni.

Těžko se bez ní žije
ten komu chybí jí a pije
až to není správné
až je toho moc
láska je jak zhoubná nemoc.

Nemoc bez které se žít nedá
která pálí až jí běda
až mě srdce bolí
bolest si nikdo nezvolí
a není dobrovolná.

Íster & Ester

7. dubna 2012 v 20:31 | Meadow
Kdo nemá rád Velikonoce?
Já ne.
A tihle dva králíci taky ne.Proč jseou králíci jedním ze symbolů Velikonoc?
Tihle to trochu přehnalli s alkoholem a nemají ponětí odkud jsou.
A PROTO VÁS CHCI POPROSI O MALOU SLUŽBU PRO NĚ A PRO MĚ!!!!!
Napište jejich krátký životopis.Nemusí být o obou stačí o jednom z nich jak chcete.Pošlete mi ho na email gwenog.b@seznam.cz.Potom ho uveřejním na tomto blog (samosebou ho můžete uveřejnit i na tom svém a pokud chcete tak i obrázek) samosebou S VIDITELNOU ADRESOU VAŠEHO BLOGU.
PROSÍM ZAPOJTE SE.TAHLE AKCE JE JEDNORÁZOVÁ A KRÁTKOU POVÍDKU NENÍ TAK TĚŽKÉ NAPSAT!!!!!!
TĚŠÍM SE NA VAŠE ZPRÁVY.
PS:Íster měl být kluk
UKONČENO!!!!!

V obětí knih

28. března 2012 v 18:40 | Meadow
Zase povídka (2.) u které Vás prosím aby jste mi napsali svůj názor.Je na téma týdne knihy, které vymyslela Bazalka.

Čas na četbu

27. března 2012 v 20:39 | Meadow
Vím že čas neúprosně běží
dnes zastavit se dokážeme jen ztěží
však musíme to něka přežít
přesto že tajemství přežití každý si střeží.

Přesto že máte málo času
nachvíli zapomeňte na krásu hlasu
a prosím potichu si přečtěte
něco co zde najdete.


hodiny jsou zkopírované odtud http://francys.blog.cz/ nekopírovat bez svolení!

život je krutý

14. března 2012 v 20:45 | Deadow
Je to jen krátká povítka bez nějakého hlubšího děje.Tohle je moje první povídka tak Vás chci poprosit o c nejvíce komentářů s Vašimi názory.Možná je to nudné a nesmyslné nebo se vám to bude líbilt.Každopádně Vás chci poprosit o to aby jste mi to zdělili.A předem Vám děkuji.
 
 

Reklama

Rubriky