vím že Váš čas neúprosně běží...
...not to copy...
Pokud chceš kopírovat nejdříve se zeptej!!!


téma týdne

Ta pravá noc

15. ledna 2014 v 16:59 | Meadow
Slunce za obzor zapadá
teď přichází ta správná nálada
sladká, hutná romantika
a pak nějaká erotika...

Spolu užíváme noci
spousta slina a emocí
co stalo se pod pláštíkem tmy
to zase zmizí, až se rozední.

Život nad českými městy

13. srpna 2013 v 13:49 | Meadow
Pokud se vám některé verše nelíbí a nerýmují se dobře, zkuste si to zazpívat nebo opačně.

Vidím, vidím Karlovy Vary
hostí mnoho Rusů a nějaké Maďary
kde prameny jsou země dary
a nad nimi husté páry.

Plachtím nad Prahou
hraju si s modrou Vltavou
nad zoologickou zahradou
nad Prahou stověžatou

Letím nad krásnou Olomoucí
v kráse její tonoucí
tvarůžků pach sice těžko snesoucí
mávám na v Poděbradech se lidí koupoucí

Vidím spící, spící Ústí nad Orlicí
město klidně spící
ale v něm tvrdě pracující
strojníci i kominíci.

Plachtím, plachtím pomalu nad Ostravou
utíkám před dopravou
z Colors slyším píseň hravou
a vidím od prachu Ostravu špinavou.

Revizor

5. srpna 2013 v 17:23 | Meadow
Mou prácí je jezdit tam a zpátky
pondělky, středy, úterky, pátky
lístky prosím, hlásím lidem
pokuty dávám s ledovým klidem.

Jedna školačka zkoušela lhát
že prý ji lístek vzal kamarád
však to musí vysvětlit rodičům
ne revizorům a řidičům.

Jindy jedna obstarožní paní
chtěla na mne zkusit lhaní
hrabala se v kabelce, lístek že mněla
a já ji chytil, když utéct chtěla

Špatná láska

19. července 2013 v 17:07 | Meadow
Začalo to nevinně
po poslední hodině.
Byl tak hezký, byl tak milý,
jak prodloužit tuhle chvíli?
Člověk ho až skoro viní,
že má hezkou přítelkyni.
Pro něj moje pravda není,
dostalo se mi odsouzení,
a tak abych tu opodál
sám se sebou postával...

ve spolupráci s world-of-poetry.blog.cz

Znenadání nás z domů vyhání

5. června 2013 v 21:39 | Meadow
Kapky deště mně uspávají
vlnky řeky kolebají
za příjemného šplouchání
sotva mi strach nahání

Když potom z nenadání
co normálně strach nenahání
v hrůze vyhání nás z domovů
z několika měst je několik hřbitovů.

Díváme se z druhého břehu
na část vodního koloběhu
který náš dům odnáší
smrt a zkázu přináší.

Dobrý sluha, špatný pán
dnes už strach z vody mám

Báseň o něčem neskutečném

22. května 2013 v 19:40 | Meadow
Tento člověk je podle mne jednou z velkých záhad lidstva. Jako třeba obrazce na planině Nazca nebo Stonehange a mnoho dalších. Slýchávám tolik negativních ohlasů na našeho součastného prezidenta, je terčem mnoha vtipů, lidé jen mluví o jeho skandálech a téměř mu přezdívají opilec, a přesto byl zvolen prezidentem ČR. To nechápu. Když se zeptáte "kdo volil Zemana" přihlásí se jen málo lidí a dokonce se ozve i "toho nikdy" a "to bych si dal". Tak jak to že je teď našim prezidentem. To je mi záhadou. Já teď nechci urážet jeho voliče, ale stejně se musím ptát. Myslíte si, že je to dobrá reprezentace naší země? Že nám dělá čest? Já myslím, že ne.



Jiné konce

17. května 2013 v 14:30 | Meadow
Za tmy jsem se plížila kolem kostela
tohle plížení dalo mi do těla
asi bych to dělat neměla
ale to neznamená, že bych nechtěla.

Za kostelem se ve tmě vznášeli světýlka
na zemi ležele nová zásilka
za chvíli každý viděl alespoň jednoho andílka
příchodem poldů ale zkončila tahle malá idylka.

Zvonečky a sněženky

8. dubna 2013 v 13:55 | Meadow
Vánoční
Zazvonil zlatý zvoneček
v pokoji svítí stromeček
já už vidím svůj dáreček.

Na dárek se vrhám
nehty papír trhám
časem nemrhám.

Co v krabici se objevilo,
to mne vzkutku zarazolo
to spodní prádlo mě rozčílilo.

Jarní
Hýčkáme první sněženku
bez bund běháme po venku
vidíme na kole stařenku.

Na sluneční paprsky s úsměvem áváme
první včely na loukách hledáme
kočičky do vázy trháme.

A jaké pak přijdé zklamání
když sníh se zse venku prohání
a očekávané jaro odhání.

Proplout životem bez vzrušení

3. dubna 2013 v 15:54 | Meadow
Na každé křižovatce
určí mi směr
provedou mě hladce
kolem zábran a děr.

Ručičky osudu
co nepustí mne ze své cesty
mám s ním dohodu
určí moje štěstí.

Drž se jich a dojdeš
k branám od konce
životem projdeš
cestu uvolníš pro dalšího pitomce.

Ve špatném vlaku

22. března 2013 v 14:35 | Meadow
Stačí nasednout a jet
zaveze tě tam, kde končí svět
ja nevystoupil když jsem měl
a sám a prázdný dál jsem jel.

Všechno to utíká
za špinavým sklem
život nečeká
tak ho čert vem.

Za okny pole slunečníc
na chodbě desítky tanečnic
nedokážou mi do života světlo vnést
a já je nedokáži snést.

Jak by voda protekla mi mezi rukama
projel života vlak, když na něj nebyl čas
neskočil jsem do něj s rovnýma nohama
a on už nepřijede zas.

Tenhle vlak se nevrací
a ďábel vzal všechen čas
nad prázdným hrobem žádní truchlící
ve špatném vlaku, když vše mne minulo
přišel si pro mne mráz.

Připitomělé konce knih

18. března 2013 v 15:30 | Meadow
Život nedává, život nebere. Osud neveda naše kroky, štěstí ani smůla nás nevystrkují z cesty, bůh nás neřídí. Lidé kolem nás, zvěř, příroda živá či neživá často určí, co bude. Ale co bude z nás, určujeme jen a jen my.

Stane se hodně věcí, než se spisovatel dostane od první kapitoly k poslední (mém případě ta bude asi jen pár sněhových vloček). Celý tento čas by se dal uložit do jedné kapitoly života. Naskočíte na vlak a píšete, kolem vás míjí život a vy žijete. Pak vlak zabrzdí a vy vystoupíte. Pak si jdete prohlédnout své dílo a ani netušíte, že už uháníte dál, že váš poslední nádech je minulost. Že se už nikdy nevrátíte. A to je to smutné ne? Že už to nikdy nebude znovu. Užívejte si toho, co teď děláte, protože vám nikdo nezaručí, že se to vrátí zpátky. Tyhle vlaky necouvají.

To jen tak na zamyšlení. Nedívejte se přes sklo na to, jak vás vše míjí. Nemyslete na to, že za chvíli to bude pryč (jako já). Prostě buďte

Holuby do huby

27. února 2013 v 16:24 | Meadow
Jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost, ale u toho prvního to není tak jisté.

Já však se přidávám básničku o dalším nekonečnu a to v podobě lidské pohodlnosti a lenosti. Má to sice své omezení, ale každý určitě znáte ten pocit, když přijdete domů a výraz "práce" jste schopni považovat za nadávku nebo sprosté slovo, že?

Právě jsem dorazil domů
a dojít do sprchy je pro mne neskutečné
a čeká mě ještě k tom
to schodiště nekonečné.

Však vím, co na jeho konci mě čeká
(nebo spíš tak nějak tuším)
nebe v podobě sprchy a k tomu postel měkká
jsem ale moc unaven a proto výpravu ruším.

Chtěl bych najít tu zem
kde holubi
lítají sami do huby
a námahu čert vem.

Jen bílé stěny

15. února 2013 v 21:52 | Meadow
Nevím co o sobě říci
probudila jsem se v nemocnici
jako ostatní novorozeňata
jenža já už byla zubatá, vlasatá a prsatá.

Ptala jsem se co se mi stalo
že vzpomínám si jen na tak málo
nikdo neví, kde jsem se vzala
jaká nehoda se mi stala?

Tolik otázek tolik temnoty
tolik obvazů kolem mé hlavy
ztracené věky, ztracené životy
žádné vzpomínky, myšlenky, představy

Co z toho všeho zbylo?

13. února 2013 v 20:59 | Meadow

Vzpomínáš, lásko, jak jsme se poznali?
Když jsi uklouzla a spadla mi do náruče ...
Vzpomínáš, kde lásku jsme si vyznali?
Před chlápkem, co prodával růže a papuče ...
Vzpomínáš, jak jsem tě požádal o ruku?
Tvářila jsi se nevinně a vyjukaně...
Vzpomínáš, jak dával jsem ti prstýnek jako záruku?
Ty dal jsi mi své ano za něj.
A pak to přišlo - svatební den
těžko se mi to říká
byla si nevěsta přece jen
ale začínala jsi se chovat jako semetrika.
Od toho dne to šlo jen z kopce
jen další vůl se s tebou ožení
já s tebou pět let žil jak týraná ovce
a teď jsme u rozvodového řízení.
Co zbylo z toho všeho,z té zlaté klece
nešťastné dítě v mé péči snad
snubní prstínek v bezejmenné řece
a noční můra co nedá mi spát.

Dokonalý muž

8. února 2013 v 20:33 | Meadow
Vždy jsem snila o příteli
co nepelichal by na posteli
co by mě na starý film do kina vzal
co by se mi zavázal.

Byl by prostě dokonalý
ani velký ani malý
sním o něm od začátku roku
dokonalý muž po mém boku.

Jenže ten se špatně hledá
zkouším to, vybrat si ho - to je věda
kde nic tu nic a pak z nenadání
můj sen se ke mne naklání.

Konečně jsem si ho našla
na starý film jsem s ním našla
prý že takový je vzácný jako spadlá hvězda
já věděla, proč se mi to nezdá.

Teď když prožívám svůj sen
zašla jsem s ním párkrát ven
srdce radostí mi plesá
procházíme se za úplňku kolem lesa.

Pak po tváři mihl se mu stín
zatím co já se naivně rdím
někde v dáli pes vyl
a ten parchant mě znásilnil.

Mou duši zahalil stín
a na mne spadl dlouhý splín
svět se až moc rychle mění
a dokonalý muž už není.

Nepotřebný

29. ledna 2013 v 21:10 | Meadow
Ztrácím se ve víru temnoty
ve víru vzpomínek
život zpola zapomenutý
vyhaslý dětský ohýnek.

Vyhaslý pod tíhou dospívání
a vlezlého astmatu
zbylo jenom vzpomínání
byl ztracen v měkkém obětí a alergickém záchvatu.

Zbyl můj jen prach v kožichu
a jedno černé očko, samotné jak kůl v plotě
ze kterého tekly slzy, když plakal potichu
pod postelí v temnotě.

Ruku v ruce

15. ledna 2013 v 17:08 | Meadow
Dívám se na korálek krve
tvořící se na mé bílé kůži
už nedívám se jako prve
na tu žlutou růží.

Mé nyní ovliněné vidění
skrze krev, která vrátit se nemůže
dostalo rudé zbrvení
vyprchala krása z růže.

Pro pohodlí tuipány
pro vůni nracisy
však krásy velikáni
růže a trny nezmizí.

Opatrnost je na místě

7. ledna 2013 v 14:41 | Meadow
Kudy prošla, tam něco spadlo
hodně porcelánových váz padlo
když stáli v její blízkosti
a topili se v úzkosti.

Nebylo možné v její blízkosti vydržet
a své zdraví si udržet
omylem by vás praštila
pohmoždila, polámala, utopila.

Sama se několikrát přizabila
nemocnici nesčetněkrát navštívila
sotva se místností prohnala, něco se stalo
označení "živel" by pro ni bylo málo.

Cesta za zajícem Březňákem

18. prosince 2012 v 15:08 | Meadow

Zajíc Březňák

Cupity dupity hop a skok
prolezl křovím, přeskočil přes potok
proběhl trnitým keřem
rychle jak by závodil se soupeřem.

A pak najednou vběhl do stínu
myslela jsem, že mám vidinu
skočil do úzké nory
a předtím si oblékl kabátek s barevnými vzory

A já jsem se vrhla za ním
s Alenčiným pozdravem a psaním
volala jsem na Březňáka
nechytím ho, darebáka.

A pak jsem se probudila
do nory jsem neskočila
ale vrátím se tam jen zavřu oči
soustředím se, všechno už se zase točí.

Za zvuku vánočních chórů

13. prosince 2012 v 17:03 | Meadow

Slunce už zmizelo

za vrcholky hor

ne že by nás to dnes mrzelo

domem zní slavnostní, vánoční chór.



Děti nechtějí zavřít oči

hledí do zasněžené krajiny

nevidí, kde tma končí

svět se s nimi točí.



Čekají na jednu noční bytost

ta přichází, když už je tma

v pohybu chybí mu hbitost

komínem souká se sem Santa.

Z očí do očí

10. prosince 2012 v 16:29 | Meadow
Slunce je už u obzoru
chodím tady bez dozoru
a stíny už se prodlužují
ten strach ve mně utužují.
A park je teď liduprázdný
to ticho je nehorázný
slyším někde šustit listí
co tam je nechci zjistit.
Myši zalézají do své nory
tma probouzí noční tvory
v nedalekém lesíku
homelesák zahřívá se u ohýnku.
Teď slyším hluk o něco blíže
strach do srdce mi hryže
vyskočil v dlouhém kabátu, lýtka nahá
hledím na úchyla možná vraha.

Balada o drakovi v Čechách

6. prosince 2012 v 21:59 | Meadow

Rozkřiklo se po kraji,
ž
e přiletěl drak,
mizí lidé potají,
zla spadl na hrad mrak.

Princezna omdlévá v pláči,
když
všichni udatní rváči
rytíř
i, princové, sedláci
sešli se v paláci.

"Potáhnem na draka,"
pově
li králi,
král jim jen př
itaká,
ví, ž
e se báli.

Když udatní bojovníci,
došli k drač
ímu obydlí,
nevím, co mám ještě
říci,
ž
ádný drak tam nebydlí.

Vraceli se domů naštvaně,
ta drzost, lež
, sprostota,
po neúspě
šné záchraně,
zjistili, ž
e ten nesmysl vymyslela nějaká holota.

Tma

28. listopadu 2012 v 19:42 | Meadow
Prosba o toleranaci: Tohle má být drabble ale počet slov je od devadesáti osmi do sto dvou. Prosím přimhuřte oči...

Slyším ale nevidím. Cítím ale nevidím. Ani světýlko naděje. Jsem tady sama. A přece vím, že je kolem mě tolik lidí až by mi to mělo být nepříjemné. Cítím kolem sebe nemocniční pach a nepohodlná, bílá prostěradla. Nesnáším je. Ale nevidím je. Chci je vidět abych zahnala pocit samoty a odříznutí od světa. Šílené že?
Ti lidé. Většinu nenávidím ale chci jim pohlédnout do očí. Říci jakou mají barvu. Propadám panice. Zkouším přimhouřit oči a prohlédnout tmu. Nic. Oči. Moje oči. Ani ta pálivá bolest v nich m nepomáhá prohlédnout. Tma a samota.
Musím si to přiznat. Jsem a lepá.

Poslední slova nekonečných strastí feťáka

21. listopadu 2012 v 20:32 | Meadow
Chci ještě trochu
život za špetku bych dal
rok bych za to seděl v lochu
duši ďáblu zaprodal.

Na svě přichází tma
vloudila se i do mé mysli
oči slza sama
víčka ztěškle mi vysí.

Přísahal bych že umírám
svět kolem sebe nevnímá
zemřít si přeji stejně jako žít
nechci tady být a nebo trochu drog mít.

Nahody nejsou, debilové ano

7. listopadu 2012 v 20:37 | Meadow
Když šel domů na schodech zakopl
zakopl znovu dříve než se nadechl
když došel ke dveřím zjistil že klíče nemá
když je hledal zjistil že je zabouchnul doma
když přišel zámečník vyrazil dveře
když tak vzpomínal, o tohle si mu neřek
když v noci spal s bytem bez dveří
že vykradli ho, mu každý uvěřil
a každý ví to že náhoda ta to není, věří
každý myslí si, že je to debil

Jednou vařila večeři pro přítele
trocha brambor a mrtvé tele
na pánev hodila plátky masa
brambory uvařila, jedna krása
jen pár chyb nadělala
s pepřením a solením to přehnala
že špetka není hrst netušila
a tak polévku do záchodu vylila
když dovařila dál nechala běžet plyn
a když zapálila svíčky zbyl z domu jenom dým.

Bez dlouhých proslovů rozloučení.

29. října 2012 v 15:57 | Meadow
Odcházím a sotva jsem přišla
nemohu uvěřit že tak lehko jsem z toho vyšla
žádné rány či pohlavky
nevěru neodvděčil pohlavky
chtěla jsem se omlouvat jak nejlépe jsem dovedla
za všechno co jsem mu provedla
mé prohřešky odměnil jen jedním slovem
s chladnou tváří řek mi "sbohem ".

Co nepřišlo?

23. října 2012 v 14:15 | Meadow
Tma je hlubší ale tak prázdná nikdy nebyla
ten strach a jeho tíha se ji na hlavu vylila
strach do ni vrazil
ať počítá jak počítá někdo nedorazil.

Už je to čtyřicet dní
nikdy nepřišla pozdě to bezpochyby
a nikdo za těch čtyřicet dní nebyl ani s ní
a přesto teď chybí!

Počítá a počítá
počty k tomu ale nesedí
obíhá doktory, knihy pročítá
je v ní něco špatné, něco je špatně s ní.

Co jí chybí?

Okolo mne tma

16. října 2012 v 16:31 | Meadow
Kamarád má syna
tak jsme to šli oslavovat
ožral jsem se tam jak sviňa
nechci si nic pamatovat.

Nejdřív přípitek
pak rum do jedné nohy a do druhé slivovičku
po pěti panácích zaznamenal jsem sil úbytek
a upadl přes stoličku.

Viděl jsem tu sexy číšnici
tvářit se nerudně když jsem ji plácl po zadnici
však podle těch chlupatých tlap
tipl bych si že to byl chlap.

Pak domů jsem vyrazil
ve dveřích se přerazil
zpívajíc koledy šel jsem po ulici domů
a čelem vrazil do několika stromů.

Potichu jako myška jsem vyšplhal po schodech
ani jsem si neoddech
a vyběhla správcová že prý mám být potichu
a smetákem mě vzala po břichu.

Dokulhal jsem se do ložnice
co si přáti ještě více
jen možná aby za mnou nepřišla žena naštvaně
že nemám spát ve vaně.

Bratr. Kámen úrazu.

8. října 2012 v 15:25 | Meadow
Venkovská idylka a kolo

"Prubni to kolo, synku." povídá otec dceři.
Dcera tátovi bezmezně věří
"Tati je super" huláká zatím co délku dvoru od oka si měří
Její křik zaniká v rámusu vyražených zubů a dveří.
" To jsem rád" řekne na to táta
a dočíst noviny chvátá
dcera vyleze s kolem celá od bláta
vyděsí všechna nebohá kuřata.
Kolo z ruky nedá, skoro s nim spí
však že bylo bráchovo to ví
když brácha přijede domů na nevyslovenou otázku odpoví.
Huláká na sestru: "to je moje"
zatím co sestra letí do nevelké kopy hnoje.

Oběšenec

3. října 2012 v 16:50 | Meadow
Asi vám přijde že to co tady najdete, vůbec nesouvisí s tématem týdne. Ale určitým způsobem ano. Bude tady sedm různých slov nebo slovních spojení, známých názvů či krátkých vět které budou napsána jako v takové té hře oběšenec. Jen s některými písmeny ( CH se počítá jako jen jedno písmeno) . A jak to souvisí s tématem týdne? Za správnou odpověď nedostanete ani reklamu ani diplom či něco takového. Jsem zvědavá jestli se bude někomu chtít přemýšlet jen tak. Jestli nebude někdo líný. Odpověď napište do komentářů.

1. A _ _o_ s_ _ _l _ b Na začátek něco lehkého. Nápověda: Jsou to dvě slova a jedná se o něco, co všichni dobře známe. Tedy každý kdo má blog, určitě.

2. H_ _ _ _ _ o _ _ _r a K _ _e_ _ u_ _ _ ů Nápověda: Jedná se o dosti známou knihu, kterou nenapsal žádný Čech

3. V _ _ _ š_ _ _ M _z _ _ í _ _ Nápověda: Město v ČR

4. B _ _ p_ á _ _ n_js_ _ _ o_ áč_ Nápověda: Velmi tématické přísloví

5. _ o _ v _ _ _ k _ Nápověda: Kde tráví většina Čechů zahraniční dovolenou?

6. P _ _ P_ _ t_ _u Nápověda: Další hodně známá, "nečeská" kniha ze soudku fantasy

7.K_ _ _ok_ t_xt_ Nápověda: Nevím jak mě to napadlo. Ale souvisí to se zpíváním.

A jako bonus bez nápovědy: D _ _ _ my M _ _ _ _ w

Do komentářů napište číslo hádanky a pak její znění.

 
 

Reklama